Only His a její hudební začátky

 

Kapela Only His působí již 10 let. Často se nás lidé ptají, jak jsme vznikli, jak se to stalo, že spolu zpíváme a čím to je, že jsme tak sezpívaní. To je ale dlouhý příběh, který začal ještě dříve, než byli členové kapely na světě. Sbor adventistů ve Veselí nad Moravou zpíval snad odjakživa, prostě měl a má k hudbě blízko. Zpívali a hráli naši prarodiče, naši rodiče a teď jsme převzali štafetu my. Co jsem na světě, vždycky se kolem mě muzicírovalo a to i z obou stran rodiny. Hrdinkovi hrají s notami i bez nich, v ZUŠ nebo bez ní, s prsty desíti či devíti, nesejde na tom. Prostě je to součást rodinné identity. Ze strany maminky jsme na tom podobně. Studovat hudbu se některým za minulého režimu nepoštěstilo, přesto jí žijí. Všechny tři sestry Luchavovy měly k hudbě blízko a prvorozená Hanka ve Veselí vedla zpěv, co si pamatuji. Druhá velká rodina v našem rodném sboru jsou Baladovi, kteří na tom jsou více než podobně. Strýc Jožka B. mi někdy připomíná krále Davida, který byl pastýřem a skládal nádherné žalmy, které hrál na harfu a zpíval tak Bohu své modlitby. Také si nepamatuji táborák, u kterého by nehrál na kytaru a nezpíval z plných plic. Toto muzikantské zázemí nás natolik ovlivňovalo, že jsme se sami chtěli vydat touto cestou.

Právě s tetou Hankou L. jsme se učili pořádně zpívat z not, vícehlasně a prostě čistě. Občas to byla dřina, ale bavilo nás to. Již několik desetiletí jsou Veselané zvyklí chodit na naše tradiční vánoční koncerty a my jsme za to velmi vděční. Díky tomu je také naše kapela na světě, občas je totiž taková „sváteční, vánoční“ co se týká jak koncertů, tak i zkoušek. Její složení se vyvíjelo a proměňovalo. Nejprve to byly zmíněné koncerty našich rodičů, kteří nás „vzali k sobě“, postupem času nám předávali více prostoru, ale i zodpovědnosti. Poté jsme nějakou dobu vystupovali pod vedením tety Hanky L. jako skupina Otazníky, jejichž součástí byla část naší mládeže. Takto bylo natočeno stejnojmenné CD. A už je to neuvěřitelných deset let, co fungujeme samostatně jako kapela. Bylo pro nás výzvou zkusit to „na vlastní pěst“. Roku 2009 jsme měli první “náš” koncert. Říkali jsme si, že se asi musíme nějak jmenovat. A jak odpoví děcka ze Slovácka? “Tož jak – Tož my!” A tak jsme nějakou dobu používali náš pracovní úsměvný název “Tož my”; až později vznikl název Only His (tzn. “Jenom Jeho”).
Nejdříve nás vedl Jožka Balada st. i můj tatínek Jarek Hrdinka. Teď už nám pomáhají spíše jako naši nejupřímnější kritici a spolu s maminkami tvoří „srdečně-technické zázemí“. Tím myslíme non stop taxi, kurýrní služby zapomenutých not, hudebních nástrojů, žehlení oblečení, kapelovou vývařovnu, roztleskávače i rozplakávače. Co bychom si bez nich počali, to opravdu nevíme. Často si říkáme, že bychom chtěli takové dětství, jako jsme prožili my, dopřát i našim dětem – ale to už je jiný, dlouhý a krásný příběh.

Za těch deset let se naše složení také mírně proměňovalo. Vlastně jsme od začátku zpívaly my tři holky – Míša, Katka a Adriana. K nám se přidali mladší sourozenci Pavel (bicí) a Jožka (zpěv, basa, kytara) a Míšini bratranci David (vystřídal Pavla za bicím) a Fanda. Vlastně nás byla spousta a já ráda vzpomínám na všechny, ať jsou to cimbalista, houstlisté, zpěváci, kytaristi, … Každopádně, naše nynější složení je: Michaela Danielová – rozená Baladová (lídr kapely, zpěv, klávesy, autorka), Katka Justrová – rozená Hrdinková (zpěv, klavír, autorka), Adriana Chlapečková (zpěv), Jirka Daniel (zpěv, housle, klávesy, autor), Jožka Balada (zpěv, baskytara, kytara), Tomáš Majtán (klavír, harmonika), Adrián Husár (kytara, elektrická kytara, autor), David Balada (bicí), Jakub Hrdinka (kytara). Naše nejmladší členy jsme postupně přibrali a jsme moc rádi, že je máme. Pouze jsme jim dali stejný prostor na rozvíjení jejich darů, jaký byl dán nám. A oni ho rozvíjí opravdu skvěle! Naší bratrskou (a to doslova) kapelou je Way to go, v níž hrají někteří kluci z naší kapely (Jožka a Tom) a jejich kamarádi. Někdy si my holky z legrace říkáme, že jsme si je hezky vychovaly, jen aby nám úplně neutekli.

Naši posluchači jsou dost různorodí – mladší, ale i starší generace, věřící i nevěřící. Snad si každý najde něco, čím je potěšeno jeho ucho, srdce i duch. Tím se dostávám k naší tvorbě. Zatímco jsme zpočátku začínali převzatými písněmi či vlastními překlady světově známých chval, v současnosti se snažíme skládat sami. Nejen kvůli autorským právům, ale především proto, že to jde z nás; my rosteme s naší hudbou a ta zase roste spolu s námi. V naší tvorbě se odráží to, co prožíváme, co se nás dotýká, co nás ovlivňuje, formuje, nad čím přemýšlíme. Hlavními autory jsme nejspíš já a Jirka. Zatímco Jirkovy svižnější, krásně melodické i rytmické písně mají nádech muzikálu, mé písně jsou někdy nostalgičtější, zasněné s notou více písničkářskou. Některé písně složili také Míša, Adrián a zpočátku i strýc Jožka. A tím je to krásné, pestré – jako život. Baví nás to, naplňuje. Především to ale vypovídá o našem prožívání víry, života s Bohem. Tematicky se tak proměňují nejen naše vánoční koncerty, ale i písně samotné.

Mou tvorbu zásadně ovlivnila nemoc, díky níž vznikly písně Žalm 138 nebo jako poděkování Mým andělům. Od té doby se nejspíš mým osudovým motivem stal motiv času… Čas, který toužím trávit v blízkosti s Bohem a někdy jsem na to slabá, čas, který chci trávit v lásce s lidmi a někdy jsem na to málo odvážná i pokorná, čas, který nám byl dán a který je nám vzat. A je na nás, jak a čím tento čas naplníme. V tomto duchu můžete naslouchat písním Hodina a den nebo Ruku v ruce. Spousta písní je prostě o lásce – třeba někdy vyjde CD svatebních písní, které vznikly na míru daným párům. Poslední dobou moje tvorba pokulhává; když zpívám, dcerka zpívá hlasitěji, a když hraji na klavír, je to čtyřručka. Nedivte se proto, že mým posledním dvěma písním vévodí dětská tematika. Za úspěšnou a hlavně účinnou považuji Hvězdičkovou ukolébavku, prostě občas funguje.

Jirkova tvorba je daleko různorodější než ta moje – a to je kumšt. Můžete zaslechnout kousky veselé až komické, dramatické, sólové i sborové, pomalé i rychlé. Především je ale krásné alespoň tušit pozadí vzniku písní. Spousta z nich dle mého vznikla prostě proto, že poznal něco nového, silného, co udává směr i smysl jeho životu. Ať to jsou motivy z Bible (písně Strom; Zrada) nebo jeho osobní vyznání víry (písně Kudy jít; Přijď či Upevňuj víru mou).

A jak nové písně vznikají? Autor má většinou z nové písně radost a těší se, až ji představí kapele. Ta ji buď odsouhlasí, nebo taktně řekne, že už napsal něco lepšího. A pak se do nové písně pustíme. Nejraději je dotváříme rovnou na nějakém soustředění, společně, u dobrého jídla. My tři zpěvačky jsme všechny narozené v červnu, a tak je už téměř naší tradicí trávit jeden červnový víkend spolu.

Pokud vás zajímá, kde nás můžete slyšet, máte hned několik možností. Tou nejpřístupnější je kanál youtube, na kterém jsou různé neoficiální, ale i oficiální verze našich písní. Natočili jsme dva klipy k písním Přijď a Někdo má tě rád. Stěžejní jsou naše vánoční koncerty, s nimiž pak ale vystupujeme celou následující sezónu na pozvání v různých koutech naší země napříč křesťanskými denominacemi (tradičně ve Veselí nad Moravou a v Javorníku, po jižní Moravě, ale také třeba na Ostravsku či Táborsku). Dále se účastníme malého křesťanského hudebního festivalu NG fest v Javorníku. Doposud největším plodem naší práce je CD s názvem Přijď, které obsahuje převážně naši tvorbu a jednu tradiční „akapelovku“ (tento druh hudby nás také velmi baví). Letos nás čeká příprava nového CD a také vydání zpěvníku s autorskými písněmi.

Tolik tedy o nás, kapele Only His. Již název kapely napovídá, komu chceme patřit – toužíme být “Jenom Jeho”, Boží děti. Je pro nás radostí, že můžeme naše dary, které jsme obdrželi od Pána Boha, takto svobodně využívat a chválit Jej za vše, co v našich životech dělá. Snad tím přinášíme radost nejen Jemu a sobě, ale i druhým lidem.

Zakončit můžeme prosbou krásné písně od Jirky Daniela: „Upevňuj víru mou, víru mou nestálou. Až znovu přijdeš, Pane náš, ať z dálky poznám, že mě znáš, upevňuj víru mou.“

K. Justrová